S permakulturou jsem začala v roce 2007, kdy jsem zašla – tak jako naprostá většina Čechů, kteří se k permakultuře dostali – na kurz „jedlého lesa“ Jaroslava Svobody (www.ekozahrady.cz), kde se probíralo praktické zahradničení v souladu s přírodou.

Kurz nepokrýval tak široké a komplexní pole témat, jako to dělají „pravověrné“ permakulturní kurzy. V roce 2009 jsem se tedy přihlásila na „opravdový“ úplný 72hodinový kurz permakulturního designu. A o rok později jsem se pustila do objíždění českých a slovenských permakulturních projektů, s cílem napsat o nich knihu reportáží.

V rámci tohoto putování jsem zabloudila i na valnou hromadu spolku Permakultura (CS). Knihu reportáží už jsem nikdy nenapsala, protože jsem se v Permakultuře (CS) velmi rychle dostala do epicentra dění: přibrali mě do rady organizace a předali mi vydávání časopisu Klíčová dírka. (Klíčová dírka je tvar záhonu, který se v permakultuře s oblibou používá. Po úzké cestičce projdete mezi vegetací na rozšířený plácek, ze kterého můžete pohodlně ošetřovat rostliny a sklízet. Taková cestička zabere mnohem míň místa než cestička běžná.)

V roce 2012 se věci seběhly tak, že nikdo jiný nebyl ochotný dělat předsedu a spolku hrozil zánik. Zbylo to na mě. Vydržela jsem to do roku 2020 a pak se konečně vedení spolku ujaly opravdové permakulturistky 🙂

V Permakultuře (CS) jsem se pak věnovala převážně vydávání knížek – jednak edice praktických brožurek Klíč k soběstačnosti a jednak překladových publikací.

Učím také permakulturní kurzy, převážně úvodní, věnované sociální („lidské“) permakultuře, nebo konečně spolupráci s mikroby na zahradě.

A konečně i designuji. V roce 2018 jsem získala britský diplom permakuturního designéra (DAPD – Diploma of Applied Permaculture Design), mé portfolio deseti projektů můžete shlédnout zde: https://www.akademiepermakultury.cz/portfolio-dapd-eva-hauserova