Translation by Bernie Higgins
Suddenly I recollected Robert’s terrific skin, soft as whipped cream, and how awfully attractive and pleasant his huge body was. I always used to nestle against him, wanting to cry without knowing why. Now I had the feeling I would die if I couldn’t immediately touch him, or at least stroke his hand, but I had to contain myself again.
“I really like talking by phone. If I’m boring, you can simply hang up.“
The bus started its motor. I love its soothing, growling purr. It drew up at the stop and we both got in, the only two passengers.
Then he managed to get my phone number. Exactly like in my first life.
I burst happily into the empty appartment – my husband was off in our country house with his mother. I was thrilled that I didn‘t have to immediately cook an evening meal, that I didn’t have to do anything at all. I took a lukewarm shower, which was lovely as the weather was very hot, and with satisfaction gazed at my huge belly, on the middle of which the dark line was already starting to rise. My pregnancy had started to take me to a level of euphoric serenity, like a drug. I put a whole broken Students Seal bar on a plate, which is at least half a pound of chocolate with candied fruit, and switched on the TV.
On one of the two channels there was a report from a pub, where, in the middle of the day, several bricklayers sat contentedly with their beers. The reporter asked one of them: “So you’re their boss? Do you think it proper to drink beer with your men during working hours?“
I felt it was slightly embarassing that the reporter was such a simple-minded, pontificating moralist. And of course he got a fitting answer.
“What nonsense are you talking?“ declared the boss vigorously in Slovak. “If we’re expected to work, we have to drink first!“
On the other channel there was some kind of soap opera or TV play about family life, which tried to lay bare the evils of our present society (everything stems from the people, comrades!)
After a couple of scenes I switched off the sound, crunched the chocolate with relish and told myself: the frowning, shrieking woman is the mother of these innocent youngsters, it’s self-evident. She’s pretentious and consumerist. The downtrodden man is her husband, slaving away, almost killing himself moonlighting , because she’s forced him to earn more and more money. The silent girl who does nothing but gaze romantically is innocent youth itself. At the end of the story she’ll no doubt be a single mother. Good god, middle-aged mothers always get their just deserts. They order everybody about, are horribly greedy for money, villas, cars and foreign holidays, and if the other members of their families don’t obey them, these furies would nearly kill them! These wives are really awful! Everything’s clearly their fault.
CZECH ORIGINAL:
Vybavilo se mi, jak má hrozně jemnou kůži, jako sedlá smetana, a jak strašlivě přitažlivý a příjemný je jeho mohutný tělo. Vždycky jsem se k němu přitiskla a chtělo se mi brečet a nevěděla jsem proč. Teď jsem měla pocit, že umřu, když si na něj nebudu okamžitě smět sáhnout, aspoň ho pohladit po ruce, ale musela jsem se znova ovládnout.
„Já telefonuju moc ráda. Kdybych vás nudila, tak jednoduše zavěsíte, ne?“
Autobus nastartoval. Mám moc ráda ten konejšivě bručivej zvuk motoru. Předjel před zastávku a nastoupili jsme dovnitř, jediní dva pasažéři.
Stačil si vzít můj telefon. Jako v prvním životě.
S požitkem jsem vtrhla do prázdnýho bytu, nemusím vařit hned večeři, nemusím nic, osprchovala jsem se vlažnou vodou a spokojeně jsem pozorovala svoje břicho, na kterým se uprostřed začal dělat tmavej pruh. Těhotenství mi už teď způsobovalo euforickou vyrovnanost, bylo to trochu jako droga. Vzala jsem si k ruce rozlámanou Studentskou pečeť, což je asi půl kila čokolády s kandovaným ovocem, a zapnula jsem televizi.
Na jednom programu byla reportáž. Ukazovala hospodu, kde sedí pěkně u piva a panáků zedníci v pracovní době. Reportér se ptal: „Tak vy jste mistr? A myslíte, že je správné, když tady se svými podřízenými v pracovní době pijete pivo?“
Bylo mi trochu trapný, jak ten reportér je tak školometsky správňáckej. Taky dostal přiměřenou odpověď.
„Hlúposti povedané, prohlásil rázně mistr. „Musíme si vypiť, ak máme pracovať.“
Na druhým programu byl nějakej seriál nebop inscenace z rodinnýho života, co odhalovalo, z čeho pramení špatnosti v naší společnosti (všechno je v lidech, soudruzi!).
Po několika záběrech jsem vypnula zvuk, chroupala jsem s požitkem čokoládu a říkala jsem si: tahle zamračená ječící žena je matka těch nevinných mladých, to se rozumí. Snobská a konzumní. Tenhle zdeptanej muž je manžel, kterej se upracoval na melouchách skoro k smrti, aby vydělal víc peněz. Tato mlčící děva, co jenom romanticky kulí oči, je to nevinný mládí. Ke konci příběhu to bude patrně svobodná matka. Ach jo, manželky středního věku vždycky dostanou strašně na frak. Všechny komandujou, toužej strašlivě po penězích, vilách, autech a zahraničních rekreacích, a kdyby je členové rodiny neposlechli, tak by je ty fúrie snad přizabily. Ty manželky jsou teda fakt strašný. Ty evidentně za všechno můžou.